Nečekaná návštěva u gynekologa

Návštěva u gynekologa by měla být samozřejmostí všech žen, které dovrší patnáctých narozenin. Na preventivní kontroly postačí chodit jednou za rok, těhotné ženy samozřejmě podstupují prohlídky mnohem častěji. Mohou se ale naskytnout i situace, kdy je návštěva u gynekologa nutná prakticky ze dne na den. To je například v případě nezvyklého problému. Podívejme se na ty nejčastější: 1) Vynechání menstruace – Neprodělala-li jste v životě žádné změny, které by na průběh menstruace mohly mít vliv, například stresové období, změna prostředí nebo možné početí, je nutné vyhledat gynekologa, který určí příčinu problému a pomůže s jeho vyřešením, například injekcí vyvolávající menstruaci. 2) Zánět – Příznaků, že máte zánět v oblasti pohlavních orgánů, může být hned několik – krvácení, silné bolesti, křeče, zapáchající výtok, doprovázené nevolnostmi či horečkou. Zánět si my ženy můžeme „uhnat“ i v případě, že se jinak o své tělo perfektně staráme, například při návštěvě bazénu se v nás můžou uhnízdit kvasinky. S návštěvou lékaře rozhodně neotálejte, protože Kvasinková infekce může způsobit nečekané problémy. A nejen ta. Ať už budete mít jakýkoliv problém, raději lékaře ihned vyhledejte. Pokud byste se neléčila včas, mohla by se infekce rozšířit, což by způsobilo nemalé zdravotní komplikace, které by v budoucnu mohly bránit například v početí dětí!

Tip na diy dárek!

Ahoj vám všem, zdravím vás v prvním příspěvku v novém roce!

Teda řeknu vám, dala jsem si tolik předsevzetí, že je ani nestačím plnit:-) Ba ne, dělám si srandu, právě proto, že je tak poctivě plním, píšu první příspěvek tak pozdě. Jak jste oslavili Silvestra? A co Ježíšek, přinesl vám něco?

Já moc ráda někoho obdarovávám, samozřejmě také ráda dárky dostávám, ale mám radost, když vidím, že jsem svým dárkem vykouzlila úsměv na něčí tváři. No a v minulém příspěvku jsem psala o své tvořící mánii, že? Pamatujete se? Psala jsem o tom, jak si oblékám hrníčky, tak jsem si říkala, že by to možná těm ostatním hrníčkům bylo líto, že žádný slušivý obleček nemají, takže jsem je taky oblíkla. Mámin, tátův, ségřin. Jenom psovi jsem na misku nic neudělala, tak třeba k narozkám:-)

imagesTo pletení se mi moc zalíbilo, tak jsem ségře udělala pletenou šálu. Sice pletenou, ale bez jehlic. To se divíte, co? Je to úplně jednoduché, vzhledem k tomu, že je u nás pořád veliká zima, můžete někoho obdarovat i teď. Hotovo budete mít během hodinky.

Sice není tak pěkná jako na obrázku, ale myslím, že se mi taky moc povedla. Někdy vám ji na ségře vyfotím. A kdybyste si ji chtěli udělat taky, tak tady je postup🙂

Dělali jste taky nějaké dárky ručně? Jestli ne, neva, zkuste to příští Vánoce, uvidíte, že obdarovaní to ocení!

Podzim!

Poslední článek je ze začátku července a pěkně jsem si v něm nad sebou poplakala. Nu, po dvou měsících mohu říct, že se znám skutečně dobře a vše co jsem na počátku července napsala, se stoprocentně potvrdilo. Léto v kraťasech, beďary, únava z horka, a to vše navzdory následování všech dobrých (i špatných) rad z možných i nemožných zdrojů.

Zkrátka nejsem stvořená pro léto! A nejlepší způsob, jak si ho užít, by byl někde v severských šířkách! Asi si tam začnu hledat letní chalupu nebo spíš chlapa s chalupou na léto – hihihi. Ne ne, plácám, zkrátka musím co nejvíce utíkat do hor. Ale teď už je to za mnou a je tu babí léto a déšť a já se cítím jako znovuzrozená. Najednou není problém každé ráno si zacvičit, trpím neuvěřitelně permanentní dobrou náladou, mixuji si smoothie a konečně jsem si  upekla dlouho plánovaný žitný chléb.

Mám také mnohem víc chuti na sex, což krásně harmonizovalo můj partnerský vztah (s tím Seveřanem to byl skutečně jen vtip!). Jsem zkrátka jako proměněná, a to stačilo, aby se datum změnilo ze srpnového na zářijové. Nechápu to! Jak my, měštští tvorové, můžeme být tak moc ovlivněni změnami v přírodě? A nakolik můžeme tyto změny kontrolovat? Ty nežádoucí potlačit a ty vítané ještě více zintenzivnit?

Užiju si podzim a bude se držet na téhle dobré vlně. Jsem si jistá, že mě ponese až do jara. A v létě určitě zase splasknu jako bublina.

Až se mě příští rok léto zeptá, co jsem dělala v zimě, řeknu mu: „Zimu jsem si sakra dobře užívala a ty, léto, ty jsi mi kompletně ukradený! Já zkrátka žiju naplno od podzimu do jara! Tak to je.“

😀

Bolístka …

Určitě to neplatí pro každou. Jsem si jistá, že ne! Takže budu skutečně psát jen za sebe. U mne to začíná s prvními letními dny. Lituju jara, kdy jsem každý den neběhala nebo necvičila, proto říkám, že na mě přichází jarní deprese v polovině června. Kouknu se na sebe do zrcadla a začnu hledat deset rozdílu proti tomu, jak svoje tělo vidím, když se nevidím …

  • Tak například rozhodně nemám tolik tuku na bocích! A zrcadlo mi tvrdí, že ano!
  • Také mám pocit, že dostatečně chodím a jezdím na kole, tak bych přeci neměla mít stehna jako dvě úzené kejty s příchutí pomerančové kůry.
  • Navíc mám takovou tu postavu, kdy jsou stehna těsně u sebe a třou se o sebe. Tudíž, když nastanou horka (mám dobrý metabolismus, jinak řečeno, hrozně se potím), tření po několika stovkách metrů chůze ve třicítkových teplotách mi způsobují neuvěřitelně nepříjemnou bolest. Sbohem sukně a voně harémové kalhoty, které tolik miluju! Zase jedno léto v kraťasech
  • Břicho, nu nejsem nijak tlustá, to ne! Prostě normální postava. Ale v létě, když na sebe koukám do zrcadla, říkám si: „To není moje břicho! Kdo mi vzal moje ploché břicho!?“ Ale je moje. Realita je krutá!
  • Taky se mi i po třičítce neustále objevují beďary, a ikdyž spím a piju vodu dostatečně, mívám kruhy pod očima.
  • Ju, a když už jsme u té fyzické revize … bolí mě kolena! Není to revma, prostě mám chronicky zkrácené stehenní svaly. Problém, který prý nastává typicky pouze u akrobatů a gymnastů. Proč já? Můj přítel, kinoterapeut, mi to nedokázal vysvětlit. Takže pokud neudělám večer doporučená cvičení druhý den mě bolí každé pokrčení kolen. Tak ohýbám záda, tudíž mě bolí bederní páteř.

Co s tím? Nu, budu se snažit mít se ráda taková, jaká jsem, a budu se těšit na podzim, mé oblíbené období, kdy jsem plná energie, běhám, cvičím a nepotím se při každém kroku jako prase!

A každopádně si přes to všechno užiju léto!

Rodina. Rodina! Rodina?

Jsem frustrovaná.

Žiju v zahraničí a udržuji tak kontakt se svými kamarádkami zejména díky mailové poště a též facebooku. Vyměňovaly jsme si zpravidla pár drbů, informace o dění v našem rodném městě a o politice v České republice. V poslední době mě však bombardují fotografie právě narozených dětí, informace o váze a délce právě narozeného a další anekdoty, které logicky následují. První úsměv, první probdělé noci, jak jíme, jak spíme, jak jsme krásní … a tak to pak pokračuje intenzivně minimálně rok a trochu méně často roky následující. Za každého toho človíčka jsem šťastná. Mám radost z každého úspěšného porodu. Užívám si hledat znaky svých kamarádek a jejich partnerů v tvářičce malého klučiny nebo holčičky. Ale taky toho mám upřímně někdy dost.

Když se pak potkáme na skypu, dítě je alfou i omegou celého hovoru, a pokusím-li se odvést hovor na něco jiného, nedětského, jsem rychle zpět navedena do plýnkových kolejí. Někdy mám pocit, že už není nic, co bych s těmito mladými matkami, mými dávnými přítelkyněni a souzněnými dušemi mohla říct.

Jsem soudná. Rozumím jim. Nebo si alespoň myslím, že jim rozumím. Jsem empatická. Zajímám se. Ale je mi také smutno. Nemohu se ubránit pocitu, že přicházím o dobré přítelkyně. A tak se zajímám. Ptám se na děti, na porod, jak to zvládají a někde se v těch hovorech ztrácím. Je mi smutno.

Proč to tak musí být? Proč se to malé stává středobodem světa až do takové míry? Svět přece nekončí, spíš naopak. Každé dítě je přeci novým začátkem, novým příběhem, který se vkládá do velkého příběhu Země.

Jsem frustrovaná. Jediným východiskem, zdá se mi, je stát se také matkou.