Umění relaxovat

zena

Nedávno jsem v pozdním odpoledni přišla domů, tašky s nákupem jsem odložila hned za dveřmi, boty jsem odkopla do kouta, klíče a bundu na věšák a tak, jak jsem byla, tedy v džínách, jsem vyčerpaně lehla do postele. Byla jsem tak unavená, že jsem neměla sílu cokoliv dělat, tak jsem prostě jen ležela a užívala si ten klid před bouří, která nastane, až se manžel vrátí z práce.

Víte, jsem ráda, že jsem vdaná. Někdy je to ale opravdu těžké. Můj manžel je skvělý v tom, že cokoliv opraví, vyrobí,… ale takové ty věci, jakoje dokumentování, to mu moc nejde. Na úřadě jsem tedy pečená vařená. Živnostenský úřad naštěvuji častěji než kadeřníka.

Ráda svému muži vyhovím, ale do toho musím také pracovat. A to ještě nemáme děti.

Někdy mám chuť prostě jen vypnout a nic nedělat. Občas si spřádám tajné plány, sním. V duchu se mi odehrává příběh, u kterého stojím v obchodě před regálem plným plavek a nevím, které si vybrat, tak si vezmu rovnou troje.

Po cestě domů mě za výlohou zaujme velký růžový kufr, takže ho beru taky.

A pa už jen ležím na pláži, piju Mojito a čtu časopisy a knihy, na které není během roku čas…

… a to mě baví přesně tři dny, než mi začne chybět ten chaos a nekonečné zařizování.

Reklamy

Na co se v životě soustředit

Fascinují mě ženy, co jdou za svým cílem. Ženy podnikatelky, aktivistky, matky_terezy nebo jen matky, sportovkyně, oddané manželky, umělkyně a kreativní ženy, co umí svojí tvorbu prodat. A též úspěšné bloggergy. A úplně nejvíc ty ženy, co tohle vše umí v sobě spojit.

Zná ten slavný citát Johna Lennona z jeho základní školy?

Něco takového si říkám též i bez té maminky, a to od střední. Maminka se pouze při každé příležitosti ptá: Jsi šťastná? Odpovídám, že ano. „Ano, mami, jsem šťastná.“ A nelžu. Jsem skutečně celkem spokojená, což se maminkám tradičně překládá jako šťastná, protože to činí život šťastnějším nám i jim. Ale stále mi chybí to moje konkrétní pole soustředění. U dospělé ženy to může být legrační, ale já stále hledám to, v čem mohu excelovat.

Rozumějte, nikdy jsem nebyla skutečně extrémně nadaná na jedinou věc – sport, umělecká činnost nebo jazyky. Ale spíš jsem se vždycky dokázala rychle ve všem zorientovat, stát se úspěšným pokročilým začátečníkem. A pak se přesunout k něčemu jinému. Nebo to byl život, kdo mě přesunul.

Takže dnes, ačkoliv jsem celkem aktivní a zajímám se o svět a o život, nemám opravdu NĚCO svého, čemu bych se NAPLNO odevzdala. A stále to hledám. A jsem si jistá, že u mě to nebude ani rodina ani práce.

A tak zatím jen brouzdám blogy úspěšných žen a ptám se sama sebe:

„Jsou šťastné? Nebo je to jen mediální iluze?“

Myslím si, že jsou celkem spokojené s tím, co dokázaly, a že já budu šťastná až to svoje NĚCO najdu.

Prozatím budu tedy jen šťastně (rozuměj spokojeně) hledat.