Pěstujte a rozvíjete své umění svádět i po 30!

Jak jste jistě pochopili z mého blogu, nemám absolutní problém se svým věkem, ba naopak. Někdo ale na číslo třicet může mít poněkud odlišný názor, může se mu to zdát moc. Třeba chlapi – někteří si myslí, že žena, jejíž věk nezačíná číslem dvacet, patří do šrotu, protože prostě stárne a její umění svádět už taky není takové, jako dřív. Nesmysl. Podívejte se na slavné osobnosti – Jennifer Lopez – přijde vám, že není sexy? Co Demi Moore a její umění svádět, třeba i striptýzem, který jsme mohli vidět v onom slavném filmu? Myslím si ale, že onen chtíč vychází zevnitř. Jistě, že můžeme použít ty staré známé triky, které na chlapy zaručeně platí – hraní si s vlasy, letmé dotyky, sem tam olíznutí rtu… Toto jsou jasné signály pro muže, že o ně máme zájem. Myslím si ale, že musíme mít také dostatečně vysoké sebevědomí, protože to se nafingovat nedá. Dámy, každá z vás je jedinečná a krásná. Jestli chcete, ale bojíte se svádět, protože si myslíte, že jste staré, zapomeňte na to. Je to nesmysl!

Umění svádět má v sobě každá z nás

Co vede bezdětné páry k rozhodnutí nemít děti?

NoKidding – bezdětné páry

Přijde mi, jako by poslední dobou bylo moderní nemít děti. Což je ostatně i můj případ. Bezdětné páry navíc neustále přibývají! Nedávno jsem s kamarádkami vedla rozhovor na téma slavní a bezdětní. Jen si vezměte takovou Jennifer Aniston, která se už dříve vyslovila, že děti nechce. Těžko říct, jestli i to bylo důvodem, proč ji opustil Brad Pitt a proč si za svou budoucí partnerku zvolil Angelinu Jolie, se kterou má dětí hned šest. Co bezdětné páry k tomuto rozhodnutí vede? Důvodů může být hned několik: 1) Budování vlastní kariéry – Pokud má někdo dobře našlápnuto, v práci se mu daří, je zcela jasné, že potomek by mohl být „čárou přes rozpočet“. Matky by místo seberealizace a kariéry musely být doma s dětmi. 2) „Nesvoboda“ – Létat na dovolenou kdykoliv se chce, odjet na prodloužený víkend, trávit večery na večírcích… To s dětmi nejde. 3) Finanční závazek – I to je jeden z nejčastějších důvodů, proč dospělí děti nechtějí. Vychovávat dítě není levná záležitost. 4) Nebo možná je vědomí, že je nás na planetě už hrozně moc a je třeba začít snižovat stavy! Jak to máte vy, chcete děti? Pokud ne, proč? Podělte se v komentářích!

Zážitkové agentury a jejich slevové akce se staly mou posedlostí

Také při každých blížících se narozeninách či Vánocích přemýšlíte, čím druhé obdarovat, ale s každým nadcházejícím rokem čím dál více tápete? Byla jsem na tom stejně, alespoň do chvíle, než jsem přišla na zážitkové agentury. Mohu vám odpřisáhnout, že obdarovávání blízkých už mi nezpůsobuje traumata, ale dělá mi jenom radost! A to překvapení, když obdarovaný rozbalí obálku s poukazem, je k nezaplacení! Tak třeba moje sestra. Miluje vaření, ale kuchařek i zástěr už má doma spoustu. Proto jsem ji obdarovala kurzem přípravy čokoládových pralinek. Byla u vytržení a to dokonce tak moc, že do cukrárny, kterou provozuje, začala vyrábět své vlastní! Jsou výtečné! Další kapitolou jsou senioři. Pořád tvrdí, že všechno mají a nic nepotřebují. Stejně na tom byla i moje babička s dědou. Ale z výletu balonem, ze kterého měli krásný výhled na celé jejich město, měli neskutečnou radost. Posledním zážitkem, se kterým bych se ráda pochlubila, je lezení po skalách. Mě a mého přítele čekala zasloužená dovolená v Jižních Čechách. Chtěla jsem ji ale něčím obohatit, proto jsem zakoupila lezení po skalách pod dohledem kvalifikovaného trenéra. Přítel byl jako malé dítě, takovou měl radost! Aktivní dovolená s kusem dobrodružství – to je zážitková agentura! Myslím, že přesně takhle by mohlo znít heslo některé zážitkové agentury. Tak co, jdete do toho?

Poznatky z armádního kurzu přežití lze uplatnit i v běžném životě

Trendem poslední doby jsou kurzy přežití. Jeden z nich, a přímo armádní, jsem nedávno absolvovala. Co jsem si z něj odnesla? Čtěte dále! jsem nedávno absolvovala i já. V práci se to tak všechno sešlo. Než jsem se stačila rozhlédnout a uvědomit si, jak moc jsem unavená, prošlo půl roku. Přišel za mnou můj šéf a chtěl, abych si vybrala zbývající dovolenou. Bylo to přesně deset dní, které jsem si z minulého roku přenesla. Brouzdala jsem po internetu a chtěla jsem tyto dny nějak smysluplně využít. Zašla jsem i na Slevomat a narazila jsem tam na slevu 50 procent na pobyt s možností zúčastnit se armádního kurzu přežití v Krkonoších. Byl přesně na deset dní. Brala jsem to jako znamení. Že jsou Krkonoše na takovou akci jako dělané, mohu dnes potvrdit z vlastní zkušenosti. Poté, co jsme přenocovali v hotelu a seznámili se s dalšími účastníky, rozdělili nás do dvou skupin. Následující noc nás probudili a nahnali do dvou náklaďáků. Tam nám řekli, že jsme ve válce a že musíme dosáhnout vytyčeného cíle dřív než druhá skupina. Bylo jen na nás, zda budeme chytřejší a dorazíme dříve, nebo zda budeme s „nepřátelskou“ skupinou bojovat a bránit jí v postupu. Nakonec se nám podařilo obojí! Tři dny jsme kvůli tomu běhali po lese a snažili se přežít jen s kotlíkem a jednou pet lahví pitné vody. Rozhodně to ale stálo za to a kromě zkušeností a poučení od moudřejších a zkušenějších, si domů odnáším zážitek na celý život a také poznání, že dokážu víc, než bych si kdy myslela. Navíc jsem se do práce vrátila skvěle duševně odpočinutá. A co vy? Účastnili jste se někdy armádního kurzu přežití? A jeli byste zase?

Poznatky z armádního kurzu přežití lze uplatnit i v běžném životě

Trendem poslední doby jsou kurzy přežití. Jeden z nich, a přímo armádní, jsem nedávno absolvovala. Co jsem si z něj odnesla? Čtěte dále! jsem nedávno absolvovala i já. V práci se to tak všechno sešlo. Než jsem se stačila rozhlédnout a uvědomit si, jak moc jsem unavená, prošlo půl roku. Přišel za mnou můj šéf a chtěl, abych si vybrala zbývající dovolenou. Bylo to přesně deset dní, které jsem si z minulého roku přenesla. Brouzdala jsem po internetu a chtěla jsem tyto dny nějak smysluplně využít. Zašla jsem i na Slevomat a narazila jsem tam na slevu 50 procent na pobyt s možností zúčastnit se armádního kurzu přežití v Krkonoších. Byl přesně na deset dní. Brala jsem to jako znamení. Že jsou Krkonoše na takovou akci jako dělané, mohu dnes potvrdit z vlastní zkušenosti. Poté, co jsme přenocovali v hotelu a seznámili se s dalšími účastníky, rozdělili nás do dvou skupin. Následující noc nás probudili a nahnali do dvou náklaďáků. Tam nám řekli, že jsme ve válce a že musíme dosáhnout vytyčeného cíle dřív než druhá skupina. Bylo jen na nás, zda budeme chytřejší a dorazíme dříve, nebo zda budeme s „nepřátelskou“ skupinou bojovat a bránit jí v postupu. Nakonec se nám podařilo obojí! Tři dny jsme kvůli tomu běhali po lese a snažili se přežít jen s kotlíkem a jednou pet lahví pitné vody. Rozhodně to ale stálo za to a kromě zkušeností a poučení od moudřejších a zkušenějších, si domů odnáším zážitek na celý život a také poznání, že dokážu víc, než bych si kdy myslela. Navíc jsem se do práce vrátila skvěle duševně odpočinutá. A co vy? Účastnili jste se někdy armádního kurzu přežití? A jeli byste zase?